Vlkodlaci jsou zde snad od počátku lidstva. Kdysi prý žili lidé, co sledovali smečky velkých vlků. Ne aby je lovili, ale protože vlci cestovali za potravou. Když vlk zemřel, tak si lidé vzali jeho tělo a spotřebovali ho. Jenže vlci záviděli lidem. Byli schopnější přežít a vlci věděli, že jejich velikost je brzy zabije. Tak vyhledali mezi lidmi čarodějku, která jim umožnila stát se lidmi. Jen na jeden den. Ten jeden den využili naplno. Setkali se s lidmi a snažili se s nimi spřátelit. Pak odešli a jen sledovali, jak lidské ženy nosí pod svými srdci jejich děti. Vlčice nesli zase děti lidských mužů. Některé děti porod nepřežily. Ty co ano dostali možnost přijmout podobu obou svých rodičů, ale to až poté co se je pokusili lidé zabít. Tito vlci proměnili první lidi na vlkodlaky a starali se o ně. Chránili i lidi a to hlavně před démony a upíry, na které poprvé narazili ve starém Egyptě.

​

Nejprve vedle nich zvládali žít v jakémsi míru i přes démoní krev kolující upírům v žilách. Nenávist mezi nimi podle všeho začala láskou mezi vlkodlakem a upírem.

​

Hati, jediná žena ze všech původních vlkodlaků, měla syna. Narodil se však jako člověk. Hati ho nadevše milovala, byl to její miláček. Jenže se zalíbil upírce Ametě. Chtěla ho mít pro sebe a tak ho začala svádět a nakonec si získala jeho srdce i tělo. Problém byl v tom, že mladík stárl stejně jako lidé. Upírka se tedy rozhodla mladíka proměnit, což nebylo moudré. I přes to, že mladík byl člověkem, tak v jeho DNA byla stopa vlkodlačího genu. Jeho krev tedy byla s upíří neslučitelná. Mladík po nějaké době tedy zemřel. Ameta truchlila a stejně tak i Hati. Upírka začala nenávidět vlkodlaky za jejich krev, která zahubila jejího milého. Hati zase začala nenávidět upíry kvůli smrti milovaného syna a jejich bezohlednosti a vlastnosti brát si, co chtějí. Tato nenávist se šířila velmi rychle jako lesní požár.

​

Vlkodlaci se většinou drželi v ústraní a do lidských záležitostí se nepletli. Jenže přišel středověk a křesťanství. Doba se změnila a oni tušili, že by se stali kořistí, a tak zmizeli. Tohle však dalo do pohybu několik osamělých vlků. Útočili na lidi a proměňovali. To donutilo lidi k obraně a brzy i k útoku. Netrvalo dlouho a začali válčit načež se z vlkodlaků stala lovná zvěř. Lovci se naučili tyto děti měsíce lovit a likvidovat po desítkách.

​

Mnoho vlkodlaků věří, že kdysi dávno existovali muži a ženy, pravlci, kteří se dokázali měnit na velké vlky se schopnostmi. Tyto schopnosti by se dali přirovnat ke schopnostem bohů. Právě tato legenda vytvořila jejich jakousi víru. A právě v době kdy jich bylo málo se rozhodli tyto dávné Bohy uctívat. Brzy se jejich počet zase zvětšil a Lovci je jen regulovali, neboť se doba změnila a někoho jen tak zabít už nešlo.